Dobrovolnictví mi dává rovnováhu a smysl, říká Alex

Jmenuji se Alex a v běžném životě pracuji jako firemní právník. Dobrovolnictví v Cestě domů se věnuji od jara roku 2016. Začínal jsem v dobročinném obchodě, později jsem absolvoval výcvik pro dobrovolníky domácího hospice a od té doby navštěvuji rodiny, které pečují o své blízké na konci života.

V rodinách se snažím být oporou pro umírající i jejich blízké. Nejčastěji přicházím v situacích, kdy si pečující potřebují něco vyřídit mimo domov nebo si jen na chvilku vydechnout. Během té doby jsem s nemocným – povídáme si, pomáhám s jídlem, pitím, hygienou, nebo s tím, co je právě potřeba. Není to o velkých činech, ale o přítomnosti, naslouchání a obyčejné lidské blízkosti.

Moje dobrovolnická činnost nijak nesouvisí s tím, co dělám profesně. Právnické povolání je úplně jiný svět, právě proto mě těší, že mohu část svého času věnovat něčemu tak odlišnému, smysluplnému a lidskému. Můžu být užitečný tam, kde to má skutečný význam.

Ve volném čase rád cestuji, hlavně do severských zemí. Mám rád čerstvý vzduch, klid a přírodu Skandinávie. Tam člověk snadno zpomalí a srovná si myšlenky, stejně jako při dobrovolnické práci. Obojí mi dává vnitřní rovnováhu.

Vzpomínám si na paní, která pečovala o svého umírajícího muže – jejich vztah začal až v pozdějším věku. Ptala se, co má dělat, až tu její muž nebude. Chtěla slyšet nějaký návod, kudy dál. Řekl jsem jí, že žádná připravená cesta neexistuje. Jen ta její. Doufám, že ji našla. Pro mě to byla silná připomínka toho, že i když si člověk rád všechno plánuje, jako já, život si často jde svou cestou.

Dobrovolníkem v přímé péči se člověk nestane ze dne na den – vše začíná motivačním dotazníkem a výběrovým řízením, pokračuje více než 30 hodinami výcviku a třídenní stáží v lůžkovém zařízení. Učíme se pracovat s emocemi, hranicemi i komunikací s pacienty a jejich blízkými. Během přípravy máme čas poznat sebe v nových situacích a rozhodnout se, zda je tato služba pro nás. Stejně tak i organizace pečlivě zvažuje, kdo je připravený vstoupit do náročného a citlivého prostředí péče o umírající. Důvěra je klíčová na obou stranách. V Cestě domů si vážím hlavně lidí, jsou profesionální a zároveň srdeční. Díky nim se cítím dobře a bezpečně. Jsou to právě oni a přátelská atmosféra místa, které jsou pro mě zásadní.