Doprovodila sousedku: Péče jako dar a poslání

„Pacientka byla moje sousedka, neměly jsme spolu žádný příbuzenský vztah,” začala vyprávět svůj příběh paní Dana. „Sousedka byla 80letá babička, která potřebovala společnost. Vnučku měla v Austrálii, vnuk byl podnikatel a dcera byla laborantka. Po domluvě s rodinou jsem péči převzala na starost. O paní L. jsem se starala 5 let, ale stále si udržovala odstup a vykaly jsme si,” pokračovala se svým příběhem. Dříve než se zdravotní stav paní L. zhoršil podnikaly společně výlety a procházky. 

„Hospicovou péči Tempus jsem oslovila z důvodu toho, že jsem potřebovala pomoc s medikací. Děvčata byla velmi laskavá a vstřícná. Perfektně připravená na cokoliv. Byly pro mě velkou psychickou podporou. Byly u mě dvě sestřičky, sociální pracovnice a pan doktor. Sestřičky mi poradily ohledně polohování a medikace. Snažila jsem se vše zvládat sama, ale pokaždé, když jsem si zavolala, tak mi byla poskytnuta pomoc a podpora,” vzpomíná paní Dana. 

„Sestřička mě také pochválila a řekla mi, že by si přála, aby bylo více takových lidí, kteří pomáhají. S paní L. jsem v podstatě bydlela a byla s ní 24 hodin denně. Uklízela jsem, vařila, podávala jídlo, udělala kompletní hygienu a snažila se pacientku potěšit,” usmívala se.  Když paní L. ulehla, učila ji háčkovat ponožky a šály. Také společně skládaly puzzle a vyprávěly si historky. Ke konci již paní L. nemluvila, ale paní Dana s ní prý komunikovala pomocí telepatie. Také paní Dana malovala obrázky, kde byly různé tvary, barvy a obrazce a tím znázorňovala cestu paní L.

Během péče paní L. párkrát navštívila dcera, ale ta si bohužel procházela syndromem vyhoření, a tak pro ni byly návštěvy u nemocné maminky velmi náročné na psychiku. Občas za ní chodil také vnuk, který to nesl velmi těžce a několikrát musel odejít a plakal na chodbě, aby ho paní L. neviděla. 

Paní L neměla lehký život. Z vyprávění jsem se dozvěděla, že v dřívějších letech měla s dětmi těžkou autonehodu a ona s dcerou měly rozsáhlé popáleniny po těle a musely absolvovat transplantace kůže. Paní L. byla zdravotní sestřička a celý život pomáhala lidem a to byl také nejspíš důvod, proč ji pomáhala paní Dana.

„Paní L. si velmi přála zemřít doma. S pacientkou jsem měla blízký vztah a byla jsem s ní během jejího odchodu, kdy jsem ji držela v náručí. Nebyla na to sama. Věděli jsme, že to přijde i sestřičky mi to říkali podle příznaků. Sestřička z hospice přijela, provedla mě celým procesem a byla mi psychickou podporou,” vzpomínala.

„Paní L. jsem si chtěla umýt a obléct sama, kdybych to neudělala, cítila bych, že jsem zklamala. Oblékla jsem ji šaty, také rukavice podle jejího přání a průvodcovskou panenku na cestu. Podle mě se jí velmi ulevilo a teď je v nebi se svým manželem a je šťastná,” řekla Dana. Průvodcovská panenka v podání paní Dany byla ušitá panenka v šatech bez obličeje a jejím úkolem bylo provést klientku v klidu a bezpečí procesem umírání. Pomáhá nalézt klid a odpočinek. 

„Sama jsem prožila klinickou smrt a moje dítě mi zemřelo v náručí a cítila jsem, že mi bylo z hůry dáno se o paní postarat. Nadále cítím potřebu pomáhat dalším nemohoucím lidem,” uzavřela paní Dana  Když jsem se paní Dany ptala, zda by v péči o umírající a nemocné chtěla pokračovat sdělila mi, že ano, ale bude muset nejdříve nabrat dost síly. Ráda by dělala společnost dalším lidem, ale také ji to něco stojí. Teď si dle jejích slov bude dávat pauzu, ale prý je v kontaktu s praktickou lékařkou a kdyby někdo pomoc potřeboval, udělá to velmi ráda.