Poslední pomazání v chalupě pod horami

Pacientka paní Boženka, bydlela v krásné dřevěnce, kde o ní pečoval syn Marián se snachou. Předtím žila v Karviné v panelovém domě. Syn koupil na Jablunkovsku krásnou roubenku, kterou si předělali k obrazu svému. Měli u sebe malinkého chlupatého přítele, který se uměl krásně plést pod nohy, ale zároveň byl oporou všem v nadcházejících blížících se těžkých chvílích. Mezi synovy koníčky patřila práce kolem domu, zvelebování zahrádky, pejsek a v neposlední řadě, péče o maminku.

Tým mobilního hospice MEDICA dojížděl na pravidelné návštěvy, řešil příspěvky na péči a dlouhodobé ošetřovné, zapůjčení polohovací postele. Odlehčovací služba nebyla potřeba, vše krásně zvládala snacha. Rodina byla ráda, že na to není sama, že vše kompletně pořešili s týmem mobilního hospice. Nemusí nikam složitě telefonovat, nebo dojíždět. Vše řešili přes telefon a samozřejmostí byly poté každodenní návštěvy, na které se těšil i náš hospicový tým. Do rodiny jsem jezdila já, sestřička Lucka, paní doktorka Gabka a sociální pracovnice, naše Soňka.

Maminka byla v závěru doprovázení hodně algická, měla bolesti, a byla neklidná. Ještě před víkendem proběhla vizita s lékařem u pacientky, doplnili jsme medikaci a dali psychopodporu rodiny. Vedli jsme dlouhý rozhovor, vzpomínali a hledali řešení v situaci, jestli tady maminku ještě něco nedrží. Nabídla jsem možnost návštěvy duchovního, který zatím o ničem nevěděl…byla to moc čerstvá informace a narychlo při pátku. Předala jsem informace pohotovostní sestřičce na víkend a s neklidem sama v sobě jsem odjela domů.

I když její syn věděl, že o víkendu nesloužím, tak mi napsal prosbu, že by chtěli kontakt na duchovního evangelické církve, ale je mu jasné, že nejdříve to půjde zařídit v pondělí.

Seděla jsem venku na zahradě, sluníčko hřálo do tváře a já hledala v telefonu kontakt na evangelickou církev v okolí Mostu u Jablunkova. Nakonec jsem našla, ale pracovní dobu měli od pondělí do pátku a o víkendu byl jen kontaktní e-mail. Tak jsem napsala s prosbou na danou adresu, vysvětlila situaci a prosbu syna a do e-mailu napsala i kontakt na pána. Bylo mi jasné, že duchovní bude tuto zprávu číst až v pondělí.

Po chvíli mi pípnul telefon a přišel e-mail, což mě mile překvapilo, s kontaktem na sloužícího pastora a s prosbou, že můžeme zavolat kdykoli. Odepsala jsem s obrovským poděkováním a pokorou v srdci, k dané situaci a zároveň jsem napsala SMS, synovi umírající maminky.

V zápětí mi volal syn, a omlouval se, že mě obtěžuje ve volný víkend, že moc děkuje, ale že to určitě není Evangelický kněz a že nebude moct dojet. Tak jsem ho ubezpečila, že jde o evangelického kněze přímo z Mostů u Jablunkova, který byl o celé situaci informován a že se mu mají ozvat, co nejdříve. Syn poděkoval a já položila telefon, s napětím, jak se situace bude dále vyvíjet.

V neděli mi přišla SMS s poděkováním, že duchovní došel dle domluvy, popovídal si s maminkou, udělil poslední pomazaní, nikam nespěchal a čas si udělal i na pečujícího syna s ženou. Do rodiny přinesl obrovský klid a pokoru. 

V pondělí při další vizitě celého multidisciplinárního týmu se dozvídáme celý příběh od páteční návštěvy do pondělního rána, který hřeje u srdce a je opět z čeho čerpat a brát energii. Následují den pacientka v klidu a za přítomnosti svých nejbližších zemřela.