Z posledních dnů s maminkou vzešla nová cesta

Jmenuji se Veronika Sovičová, je mi 31 let a původně jsem pracovala jako referentka Hospodářsko-investičního oddělení na úřadě ve Stříbře. Díky příběhu své maminky Jitky Vaňkové, která 14. 1. 2024 zemřela v nedožitých 54 letech, jsem začala pracovat pro Hospic Západ, z.s. v Tachově. Maminky poslední přání bylo nezemřít v nemocnici – a já to dokázala splnit. 

Maminka pracovala s úsměvem za pokladnou ve Stříbře. V srpnu 2023 si začala stěžovat na bolesti hlavy. Diagnóza: neoperovatelný glioblastom. Každodenní dojíždění do nemocnice v Plzni bylo vyčerpávající. Stav se zhoršoval, maminka přestávala chodit, musela na vozík, později na operaci zánětu konečníku. Po návratu z nemocnice jsem hledala pomoc – a našla ji u Marušky Dvořákové z Hospice Západ. 

Hned druhý den jsme měli doma polohovací postel a já maminku mohla převzít do domácí péče. Pomohli nám andělky z týmu: MUDr. Zlata Šlehoferová, Markétka Kovandová, Libuška Tomšů, Kačenka Rysková, Janička Landštofů a další – vždy milé a lidské. Maminka doma ožila, oslavili jsme spolu ještě Vánoce i Nový rok. Pak přišlo zhoršení, morfin, spánek… A 14. ledna v mém náručí vydechla naposledy – klidná, doma. 

Díky hospici jsme zvládly nemožné. Neumírala sama. Kdybych o této péči nevěděla, skončila by v nemocnici, které se bála nejvíc. Díky týmu včetně Mgr. Moniky Kotenové, Mgr. Adély Kadlecové, MBA, Mgr. Juliany R. Hamariové, Bc. Lenky Laškové, MUDr. Ivany Šolonkové a zakladatelky MUDr. Jany Křístkové dnes pomáhám šířit povědomí o tom, že DOŽÍT DOMA není jen slovo, ale skutečná možnost. 

Veronika Sovičová