Pečovali o tetu jako o vlastní. Zemřela, ale její láska zůstává

Paní Vlasta z Litic nad Orlicí se narodila v roce 1922 a byla to aktivní, sebevědomá žena. Život šel nahoru dolů. Vlastní potomky s manželem neměli, a tak svůj dům nabídla dětem své nejlepší kamarádky. Vladimíra a Zdeněk se k ní nastěhovali v roce 1981 i se dvěma malými dcerami. „Teta“ Vlasta je přijala jako vlastní. Vladimíra tam měla vytouženou zahradu, květiny a záhony se zeleninou, její dcerky získaly novou babičku – trpělivou, vlídnou a přející. „Žili jsme si tady krásně. Bylo pro nás samozřejmé, že se o tetu postaráme, až to bude potřeba,“ vysvětluje.                     

Paní Vlasta celý život lékaře nepotřebovala. Až před pár lety se jí udělal bércový vřed na noze, který jezdily převazovat sestřičky z Domácí péče Žamberk. V listopadu 2023 se ale přidala dušnost a teta přestala chodit. Pomalu chřadla. To už sestry z Domácí péče doporučily rodině charitní terénní hospic. „Jezdili jsme sem jen čtyři dny, ale dodnes jsem z toho dojatá,“ popisuje hospicová sestra Eva Janatová. „Panovala zde krásná, láskyplná atmosféra. Překvapilo mě, že ač nebyli vůbec příbuzní, měli se tak moc rádi“.

Domácí hospic Alfa-Omega přijel do Litic hned druhý den po doporučení a byl pro manžele Táborské velkou pomocí. „Především psychickou. Pečovali jsme o tetu, kterou jsme milovali, a která umírala. Potřebovali jsme odbornou pomoc. Měli jsme starost, aby ji nic netrápilo, aby neměla bolesti. Mohli jsme děvčatům z hospice kdykoli zavolat a zeptat se na vše, co nás zneklidňovalo,“ uvádí Vladimíra Táborská. „Zemřela nám doslova v náručí, v posteli, ve které se narodila. Bylo to smutné, a zároveň krásné,“ dodává. 

Nestalo se žádné drama. V Liticích pokojně zemřela stará paní, kterou obklopovali milující lidé. Zůstal velký klid a velká láska. Láska, kterou si lidé vzájemně dají, neumírá. „Jednou mi paní Vlasta říkala, že už na světě byla dlouho, že všechno splnila a všechno má. A že teď si přeje zemřít. Tato její slova ve mně stále rezonují. Byla v nich velká pokora a úcta k životu,“ uzavírá sestřička Eva Janatová.