Skip to main content
reholnik

Nejsem sólista: Jde o to, být s lidmi v jejich trápení

Jan Serafim Smejkal, řeholník – karmelitán z kláštera Kostelní Vydří, už nějaký čas dojíždí několikrát v měsíci do Domácího hospice sv. Zdislavy v Třebíči. Zde slouží nejen pacientům a jejich rodinám, ale také celému hospicovému týmu. „Nejsem tu sólista jako ve svých farnostech. Tady jsem součástí týmu, což mě překvapivě velmi baví,“ říká.

Každé ráno vyráží na cestu s modlitbou. Nikdy neví, co ho v nadcházejících hodinách čeká, ale vždy se snaží být připraven reagovat na potřeby pacientů. Zpočátku se potýkal s nejistotou – neměl zkušenosti s hospicovou péčí ani sociální prací. Postupně však zjistil, že jeho místo v týmu je důležité. „Hospicová práce je pro mě úplně nová zkušenost. Jako kněz navštěvuji nemocné, ale tady je všechno intenzivnější. A co musím zdůraznit, mé zadání je necírkevní,“ vysvětluje.

V hospici se setkává s lidmi, kteří nejsou vždy věřící, ale přesto potřebují duchovní podporu. „Jde o to, být s lidmi v jejich trápení, ať už je jakéhokoli druhu,“ říká bratr Serafim. Mnozí lidé se s ním otevírají, přicházejí s vlastními problémy a potřebami. Zmiňuje příklad rodiny, kde všichni členové – manžel a tři děti – potřebovali sdílet své pocity. „Byla to lavina emocí. Naslouchal jsem jim a strávil s nimi hodně času. Díky tomu jsem jim mohl pomoci ulevit v jejich trápení,“ vzpomíná.

Další návštěva ho přivedla k rozhovoru o smrti. „Mluvili jsme otevřeně o tom, že se blíží konec. Dopečovat až do poslední chvíle je těžké, ale přijetí této skutečnosti přináší klid,“ říká bratr Serafim. Tato možnost otevřeného rozhovoru o smrti, beze strachu a předsudků, je podle něj jedním z hlavních přínosů jeho práce v hospici.

Jan Serafim Smejkal, karmelitán, který zasvětil svůj život modlitbě a službě lidem, našel v hospici nový směr své duchovní cesty. „Tato práce mě naplňuje a přináší mi vnitřní pokoj,“ dodává.