Pár týdnů života

Monika se narodila jako druhé dítě manželům Foltínovým. Onemocněla však dětskou mozkovou obrnou. Kvůli tomu jí šlo všechno pomaleji než ostatním dětem. Chodit třeba začala až ve dvou letech. Přesto na okolí působila jako rozesmáté sluníčko.

Monika byla veselé dítě. Často si hrála se svým starším bratrem Martinem, kterého občas pozlobila nějakou lumpárnou. On se na ni ale nikdy nezlobil. S přibývajícím věkem potřebovala stále více péče, kterou jí zajišťovala především maminka. Tatínek se staral o zajištění rodiny. Společně pak všichni trávili hodně času na cestách po republice i v zahraničí.

Jednoho dne přišla zpráva o tom, že Monika má rakovinu mízních uzlin. Jako blesk z čistého nebe. Na nic si nestěžovala. Bouli na noze objevila její maminka náhodou. Následovala první operace, pak druhá, chemoterapie, úbytek draslíku a metastáze se objevily na játrech a dalších částech těla. Přesto v období léčby stihla rodina absolvovat společnou dovolenou v Egyptě.  V únoru letošního roku se však Moničin zdravotní stav rychle zhoršil. Hůř se jí dýchalo a tak byla hospitalizovaná v nemocnici. Lékaři na to sdělili rodině, že jejich dceři zbývá pár týdnů života. Rodiče byli v šoku. Přesto si dceru vzali domů a starali se o ní. V době kdy přestala chodit a měla velké bolesti, naštěstí dostali kontakt na tachovský Domácí hospic Západ. Jeho zaměstnanci poskytovali psychickou i fyzickou pomoc, pomáhali s hygienou, podávali léky a přijeli pomoci, kdykoliv bylo potřeba. Dokonce chtěli Monice připravit oslavu k sedmačtyřicátým narozeninám. Monika měla ráda koně, a tak jí objednali k lůžku poníka. Rodiče pak objednali dort. Čtyři dny před svými narozeninami však Monika dožila doma. Se svými blízkými a s podporou paliativní péče, kterou poskytoval Domácí hospic Západ. Jim pak také rodiče v den nedožitých narozenin předali jahodový dort jako poděkování za pomoc.

Krátce po úmrtí si rodina domluvila splnění posledního přání jejich dcery – zasadit třešeň v parku před jejím oblíbeným hotelem v Egyptě.