Mít se na koho obrátit

Paní Paťavová žije v malé vesničce na Valašsku. S umíráním svých blízkých doma měla již zkušenosti. Kromě manžela dochovala doma i svoji sestru. Proto, když onemocněl její starší bratr, neváhala ani na chvíli. Starala se o něj několik let. Občas jí vypomáhal synovec, který přijížděl pomoci s hygienou. 

Bratr paní Paťavové musel jezdit pravidelně na výměnu katetru do nemocnice. Každá  cesta pro něj byla velmi náročná, obzvláště v době, kdy již nemohl chodit. Krátký zákrok v nemocnici byl doprovázený náročným přesunem z horního patra domova do sanitky pak do nemocnice a to samé zpět, což zpravidla zabralo celý den. Pak začaly k Paťavovým dojíždět zdravotní sestry z Diakonie Valašské Meziříčí. Svým srdečným přístupem si velmi rychle získali důvěru nemocného i jeho pečující. 

Přítomnost někoho jiného v domě byla pro paní Paťavovou velkou pomocí a úlevou. Zvlášť když se bratrův zdravotní stav zhoršoval a byl převeden do paliativní péče, která mu zajišťovala komplexní léčbu bolesti a dalších příznaků nemoci, včetně psychických, sociálních a spirituálních obtíží. Paní Paťavová v tu chvíli věděla, že se má možnost kdykoliv obrátit na někoho v případě, že došlo ke zhoršení bratrova zdravotního stavu. Stejně tak vítala možnost sdílet s někým náročné chvíle. Paní Paťavová spolu s týmem Domácího hospice Společnou cestou valašskomeziříčské Diakonie o bratra v paliativní péči pečovala déle než rok. 

„Vědět již dříve, když jsem se starala o manžela a sestru, že existuje tato pomoc, neváhám a ráda využiju. To psychické uklidnění, že na to nejsem sama, je k nezaplacení. Jsem ráda, že jsem s touto pomocí zvládla bratra dochovat. Zemřel doma, v klidu a bez bolesti,“ děkuje paní Paťavová za poskytnutou péči. 

Příběh je uveřejněn se souhlasem paní Anny Paťavové.