Díky naší službě nebudou sami

Byl nádherný jarní den. Seděla jsem na lavičce pod rozhlednou a pozorovala mladou ženu, která stála přede mnou. Měla oteklé nohy, které se jí sotva vešly do bot. Chybějící vlasy skrývala čepicí. Přesto byla tak krásná. Usmívala se, nastavovala tvář slunci, ale z očí jí vyzařoval velký smutek. Loučila se s tímto místem, které měla vždycky tolik ráda. Byla šťastná, že se dnes cítila natolik dobře, aby mohla tuto vyčerpávající cestu absolvovat. Nasávala všechnu tu krásu kolem, myslela na své dvě děti, které tolik milovala a pro které se tu snažila být každou minutu. Myslela také na svého manžela. Nebude se cítit bezradný, až tu nebudu? Říkala si mladá žena. 

O dva týdny později jsem seděla u jejího lůžka. Léky na zmírnění bolestí už zabraly. Našli jsme polohu, ve které jí bylo příjemně. Držela jsem ji za ruku a loučila se s ní s tím, že se zítra zase uvidíme. Usmála se na mě šibalským úsměvem, ze kterého mi bylo jasné, že to právě teď ji vidím naposledy. Znovu jsem ujistila jejího manžela a děti, že jsem tu pro ně. Zopakovali jsme si, jak teď mají pečovat, že je čas si říct vše důležité. Ujistila se, že teď to zvládnou beze mě.

Když mi v noci zazvonil telefon, hned jsem věděla, proč vyzvání. Přijela jsem na místo a nastavila své ramena všem, kteří se na nich potřebovali vyplakat. A že jich bylo. Oblékli jsme ji do krásných bílých šatů, a když jí synek položil do ruky malou kytičku, vypadala jako víla. Na tváři jí zářil úsměv. Ani stopy po bolesti a strachu. Jen klidný úsměv. Seděli jsme s maminkou, manželem i dětmi. Povídali si o tom, jak byla úžasná. Co vše spolu zažili. Moc jsme se nasmáli. 

Když jsem z rodiny odjížděla, cítila jsem velikou vděčnost za to, že mohu dělat tuto službu, díky které mohla tato víla zůstat až do posledního dechu s těmi, které tolik milovala. Díky naší službě jsem mohla provést její rodinu tímto nesmírně těžkým obdobím a odcházela jsem s vědomím, že na to teď nebudou sami, protože je budeme provázet i jejich prvními krůčky bez maminky. Dodnes cítím vděčnost za život této krásné, čisté ženy…

Zdravotní sestra Lucie Stránská, Domácí hospic 14 pomocníků

Foto ilustrační, autor D. Dahlien Neumannová